Učebnice digitální demokracie od Nesta Foundation

Nesta Foundation je britská nadace zaměřená na inovace v kultuře, zdravotnictví, vzdělávání, politice a příbuzných oblastech. Jejím ředitelem je pozoruhodně činorodá osobnost Geoff Mulgan, jehož hlavním zájmem posledních let je popularizace kolektivní inteligence. Mulgan se myšlenku kolektivní inteligence snaží popularizovat jak slovem, tak i písmem a soudě dle jeho přednášky na Future Festu z léta 2018 jeho zájem o kolektivní inteligenci snad ani nemůže být pojatý velkorysejším způsobem. Mulgana jednoduše zajímá podpora rozvoje kolektivní inteligence ve všech oblastech společenského života. Veden svým širokým zájmem od tohoto září také startuje “The Centre for Collective Intelligence Design” (Centrum pro design kolektivní inteligence), výzkumné pracoviště podporující obecně prospěšné projekty praktického charakteru.

Faktem je, že výzkumné aktivity v tomto směru Nesta podnikala již dříve. Začátkem roku 2017 vydal čtyřčlenný tým z Nesty poměrně obsáhlou publikaci s názvem „Digital Democracy The tools transforming political engagement” (Digitální demokracie. Nástroje transformující politickou angažovanost), doplněnou stručným přehledem “Six pioneers in digital democracy” (Šest průkopníků v digitální demokracii) na webu Nesty. Zhruba stostránkové, volně dostupné PDFko předkládá základní definici a přehlednou schematizaci pole digitální demokracie, představuje případové studie existujících projektů, dále radí, jak úspěšně navrhovat nástroje a procesy digitální demokracie, shrnuje dosavadní dopad experimentů v digitální demokracii a nastiňuje svou vizi budoucnosti.

Osobně si myslím, že pro ty, kteří si chtějí vytvořit základní orientaci, potažmo chtějí začít přímo pracovat na nějakém projektu spadajícím pod pojem digitální demokracie, dosud neexistuje vhodnější publikace. Text Nesty je skvěle organizovaný, napsaný přístupným jazykem a namísto bombastických frází předkládá fakta a střízlivé, či dokonce kritické interpretace. Překlad celého textu je bohužel nad mé časové možnosti, a tak sdílím alespoň vlastní pracovní shrnutí toho, co mi přišlo na textu Digital Democracy nové, zajímavé či užitečné.

Případové studie

Nesta vybrala dohromady 13 iniciativ z celého světa a přehledně je rozdělila do třech základních kategorií: parlament, místní samosprávapolitické strany. K základnímu rozdělení přidala navíc typologii, která je dle mého velmi dobře využitelná pro orientaci v oboru. To mě přivedlo k tomu přeložit alespoň následující infografiku, která typologii digitální demokracie přehledně představuje.

PDF pro tisk ke stažení zde

Jelikož úroveň vyspělosti představených projektů je rozličná, výzkumníci z Nesty se do hloubky věnují pouze vyspělejším, respektive úspěšnějším projektům. V Kategorii parlamentních projektů Nesta do hloubky rozpracovala tři iniciativy: brazilskou laboratoř inovací LabHacker a její portál eDemocracia, francouzský Parlament et Citoyens (Parlament a občané) a tchaj-wanský vTaiwan. Tuto trojici doplnila všeobecným přehledem o dalších čtyřech iniciativách: estonském The Estonian People’s Assebly and Rahvaalgatus (Estonské lidové shromáždění a Lidová iniciativa), Občanské návrhy zákonů ve Finsku, Evience Checks (Kontroly důkazů) a Pilotní fáze veřejného čtení v rámci parlamentu Spojeného království. V následujících odstavcích referuji pouze první dvě hloubkové studie, jelikož vTaiwan byl již dostatečně podrobně představen jinde. Z dalších iniciativ referuji pouze o občanských návrzích zákonů, jelikož ostatní víceméně neúspěšné iniciativy pro mě nebyly v žádném ohledu zajímavé.

Portál eDemocracia a laboratoř inovací LabHacker

Portál eDemocracia vznikl v roce 2009 díky brazilskému parlamentu coby pilotní projekt s cílem zapojit občany do legislativního procesu. Konkrétněji šlo o snahu zprůhlednit legislativní proces, zlepšit porozumění občanů tomuto procesu, umožnit občanům komunikaci s poslanci a také zviditelnit jejich práci. Stránky eDemocracia mají tři hlavní sekce: „Virtuální komunity“, „volný prostor“ a nástroj „Wikilegis“. V rámci virtuálních komunit mohou občané přispívat do fór, vyplňovat ankety a dotazníky, účastnit se živé diskuze se zvolenými zástupci, účastnit se jednání výborů a publikovat otázky i doporučení v reálném čase. „Volný prostor“ je pak určen pro volnější diskuzi na témata, které se týkají poslanecké sněmovny a dosud nebyla pokryta. Nástroj „Wikilegis“ je určený k navrhování zákonů.

V roce 2013 tým eDemocracie uspořádal hackathon, který dal dohromady designery, vývojáře a lidi z parlamentu, aby se pokusili společně vyvinout aplikace zlepšující obecné porozumění legislativnímu procesu a jeho transparentnost. Tato událost měla takový úspěch, že se brazilský parlament rozhodl vytvořit vlastní laboratoř technologických inovací (tzv. hackerspace), pro níž byl nalezen název LabHacker. LabHacker, jenž je první organizací svého druhu na světě, má nyní odpovědnost za rozvoj portálu eDemocracia, pořádání hackathonů, workshopů a vytváření nových digitálních nástrojů určených pro zkvalitnění participace veřejnosti na politice a zlepšení transparentnosti legislativního procesu. Všechny nástroje, které Labhacker vytváří, jsou open-source, což je zamýšleno především jako pozvánka ostatním vývojářům k participaci.

Klíčem k úspěchu pro LabHacker je jeho výhodná pozice ve státním sektoru. Na jednu stranu má přímé spojení s parlamentem a využívá veškerých výhod s tím spojených, na druhou stranu se těší určité míry autonomie, čímž se může vyhýbat problémům s byrokracií. LabHacker má k dispozici zhruba dvě stovky odborníků z parlamentu, kteří jsou zodpovědní za přípravu obsahu určeného pro virtuální komunity, moderují diskuze, dělají analýzy příspěvků a reportují poslancům a relevantním stálým komisím. Několik poslanců se dokonce přímo účastní aktivit na portálu, což zvyšuje důvěryhodnost celého procesu. Na konci každého procesu se navíc vytváří report, který představuje, jaké příspěvky byly využity, s čím poslanci souhlasí či nesouhlasí a proč.

Za úspěchem portálu eDemocracia stojí mimo jiné i dobře cílená propagace. K tomu jsou využívány tradiční cesty jako sociální media a e-maily a zároveň s tím jsou potenciální kandidáti pro participaci hledáni přímo přes lidi z parlamentu. V září 2016 bylo na portálu eDemocracia registrováno již 37 tisíc uživatelů, publikováno 23 tisíc příspěvků a portál zaznamenal více než 52 milionů návštěv. Aktivita na portálu ovlivnila kupříkladu zákon o občanských právech na internetu a velké množství z téměř čtyř stovek příspěvků v sekci Wikilegis bylo přímo zmíněno reportérem parlamentu a zahrnuto do zákona.

Problematickým aspektem eDemocracie je nutnost manuálního zpracovávání příspěvků. Tato činnost totiž bere státním úředníkům množství času, kterého už tak mají málo. Dalšími problematickými aspekty jsou nízká použitelnost uživatelského rozhraní portálu, stále nedostatečně silné povědomí o existenci portálu a dosud nízké porozumění tomu, jak se s ním pracuje a jak budou využity příspěvky.

Parlament et Citoyens neboli „Parlament a občané“

Parlament et Citoyens je francouzská webová platforma, kterou v roce 2013 vytvořila organizace Cap Collectif. Cílem této platformy je dát dohromady poslance a občany, aby mohli vést diskuzi a společně navrhovat zákony. Parlament et Citoyens byla iniciativa zdola, avšak hned na začátku dostala podporu od šesti poslanců z různých politických stran a několika think-tanků. Základní financování této platformy bylo zajištěno kombinací grantů, partnerství a darů od společnosti Google, Democratie Ouverte association a několika poslanců. Většinu práce na platformě nicméně stejně museli zastat dobrovolníci.

Soudě dle dosavadních výsledků mají příspěvky na platformě reálný vliv na rozhodovací proces v parlamentu, čemuž dopomáhá zapojení poslanců. Každé téma je totiž „hostováno“ nějakým poslancem, jenž se stává garantem přímého spojení občanů s parlamentem. Aktivita na webu může být poslanci využívána v zásadě dvojím způsobem. Za prvé ke sběru komentářů a k vytváření diskuze na určité téma a za druhé ke crowdourcingu podnětů k pracovnímu návrhu zákona.

 

Celý proces má následující strukturu:

  1. Poslanec, který hostuje konzultaci na platformě, poskytne úvod do tématu (včetně prezentačního videa), dodá všechny základní informace o tématu či zákoně, včetně relevantních dokumentů, novinových článků a událostí. Zároveň s tím představí pravidla konzultace (jak budou využity příspěvky uživatelů apod.).
  2. Diskutovaná témata jsou běžně rozdělena do kategorií problémů, příčin a řešení, případně, pokud již existuje návrh zákona, jsou příspěvky rozděleny dle jednotlivých vět či článků. Po dobu 30 dnů mohou uživatelé dodávat vlastní doporučení a doplňovat ta již vytvořená. Mohou také vytvářet argumenty pro či proti určitým doporučením, přidávat relevantní zdroje (jako například akademické články) či jednoduše hlasovat pro příspěvky ostatních. Webový tým diskuzi moderuje a veřejně archivuje příspěvky, které jsou nevhodné či mimo téma.
  3. Následně správci platformy překontrolují příspěvky, vytvoří z nich kompilace a roztřídí je do kategorií dle problémů, příčin a řešení, případně do vět a článků. To umožní uživatelům rychle a jednoduše zpracovat shrnutí všech příspěvků.
  4. Poté probíhá debata s poslanci přes Google Hangouts. Jsou k ní přizváni tři autoři příspěvků s nejvyšším počtem hlasů, tři uživatelé, které vyberou samotní poslanci a dva uživatelé, které vyberou správci Parlament et Citoyens.
  5. Nakonec poslanec mající na starosti danou „konzultaci“ vytvoří ve spolupráci s dobrovolníky finální report či návrh zákona a připojí vysvětlení, jakým způsobem byly využity příspěvky účastníků konzultace. Návrhy jsou poté předloženy národnímu shromáždění (tj. francouzskému parlamentu), případně senátu.

Co se týká čísel, platforma do počátku roku 2017 dosáhla podpory více jak 30 zákonodárců, pořádala deset tzv. „konzultací“ na témata jako je sdílená ekonomika, trestní právo, otevřená data, využívání pesticidů či reformy ústavy a zaznamenala deset tisíc příspěvků, 85 tisíc hlasů a 23 tisíc registrovaných uživatelů. Největším úspěchem platformy byla doposud konzultace senátora Joëla Labbé o biodiverzitě. Celkově se v rámci ní nasbíralo 2049 návrhů, zahrnujících 355 nových článků, 503 editací existujících článků, 1127 arumentů a 67 nových zdrojů informací, příspěvky získaly 51516 hlasů od 9334 účastníků konzultace. Ostatní konzultace měly sice většinou mnohem méně účastníků, ale zato často hodně činorodých.

O demografickém složení uživatelů platformy není doposud nasbíráno mnoho dat, jelikož její tvůrci chtějí odstranit všechny možné bariéry při registraci a vyžadují pouze základní údaje. Přesto v rámci jednoho konkrétního programu Parlament et Citoyens statistiku vytvořil a zjistil, že 95% uživatelů jsou občané, 3% neziskové organizace, 1% firmy a 1% vzdělávací organizace,  77% uživatelů byli muži, většina uživatelů byla ve věku 25 až 34 let a 82% jich mělo nějaké vyšší vzdělání.

Důvodem úspěchu Parlament et Citoyens je to, že jsou poslanci vždy samotným středem všech konzultací a aktivně se do nich zapojují. Pro poslance je participace na platformě užitečná, neboť je jim zde poskytována mapa názorů a argumentů občanů, která jim pomáhá v rozhodování. Celý proces je velmi transparentní a občané vidí, že jejich příspěvek může mít přímý dopad na výsledné zákony. Dalším důležitým důvodem úspěchu je to, že jsou občané zapojováni do procesu tvorby návrhu zákonů již od začátku a nejsou postaveni již před hotovou věc určenou k pouhému komentáři.

I přes dosavadní relativní úspěchy a veřejnou podporu tehdejšího premiéra Manuela Vallse platforma ještě nemá takový počet uživatelů, jaký by mít mohla a její uživatelé demograficky dostatečně nereprezentují jednotlivé vrstvy společnosti. Dalším limitem je míra použitelnosti webové aplikace, která pro některé uživatele představuje nepřekonatelnou bariéru k jejímu využívání. Velkým problémem je také nedostatek dobrovolníků, a proto je dlouhodobým cílem týmu iniciativu převést do formy nezávislé neziskové organizace s alespoň určitým počtem placených zaměstnanců.

Občanské návrhy zákonů ve Finsku

V roce 2012 bylo díky novému zákonu o občanské iniciativě umožněno občanům posílat návrhy nových zákonů či dodatky zákonů existujících a tím tak zvýšit úroveň přímé demokracie v zemi. Jakmile nějaká iniciativa dosáhne 50 tisíc podpisů (na papíře či online), je prozkoumána a probrána v parlamentu, který ji může přijmout, doplnit či zamítnout.

Jako první na tyto nové možnosti odpověděla nezisková organizace „Avoin ministeriö“ (Otevřené ministerstvo), která vytvořila nezávislou internetovou platformu určenou pro vytváření návrhů, komentování, debatu a hlasování. Ve druhé fázi poté umožnila i spolupráci na návrzích zákonů. Tato platforma byla konkurencí státem zřízené platformy, jež umožňuje pro návrhy pouze hlasovat. Bohužel se během roku 2016 stala hlavním kanálem pro občanské návrhy právě tato oficiální webová platforma a Otevřené ministerstvo postupně zaniklo.

V rámci kategorie místní samospráva Nesta představuje celkově tři projekty, všechny v hloubkové analýze. Jsou to výhradně projekty ze západní Evropy: Betri Reykjavik (Lepší Reykjavik) a Hverfið mitt (Mé sousedství) z Islandu, Madame la Maire, j’ai une idée (Paní starostová, mám nápad) z Francie a Decide Madrid (Rozhodni o Madridu) ze Španělska.

Betri Reykjavik a My Neighbourhoods

Po roce 2008 ekonomická krize na Islandu organicky přerostla v krizi politickou. Důvěra v parlament ze 40% v roce 2008 klesla na kritických 11% v roce 2011. Mezi občany tak vznikl pocit naléhavosti, jenž odstartoval volání po větší transparentnosti a větší roli občanů v rozhodovacím procesu.

Již v krizovém roce 2008 začala vznikat islandská open-source aplikace Your Priorities (Vaše priority) vyvíjená neziskovou organizací Citizens Foundation, jež byla vyústěním množství předchozích projektů, zaměřených na parlament i místní samosprávu. Design aplikace je dnes podobný designu poměrně známé platformy Kialo, pouze je méně profesionální a méně propracovaný. Argumenty jsou zde stejně jako na Kialu rozděleny na „pro“ a „proti“, přičemž je možné o nich hlasovat.

Ve spolupráci se satirickou protestní stranou vznikly postupně dvě platformy postavené na aplikaci Your Priorities, Betri Reykjavik a Hverfið mitt. První z nich je zaměřená na spolupráci při rozvíjení idejí týkajících se města a druhá na participativní rozpočtování v jednotlivých obvodech. Obě platformy umožňují občanům podávat návrhy, diskutovat a hodnotit nápady a hlasovat pro konkrétní návrhy.

Platforma Betri Reykjavik se těší velké popularitě. Během začátku roku 2017 zde registrovalo téměř 16 tisíc lidí z celkových 120 tisíc žijících v Reykjaviku. Co se týká propojení Betri Reykjavik s vládou, funguje to tak, že každý měsíc je 15 nejpopulárnějších návrhů přezkoumáno příslušným stálým výborem rady města. Občané jsou následně informováni o tom, zda a jakým způsobem budou tyto návrhy realizovány. Od roku 2010 se údajně takto zpracovalo 1045 návrhů, 220 bylo schváleno, 289 zamítnuto a 336 je stále v procesu přezkoumání. Na stránce Hverfið mitt (Mé sousedství), jež je součástí platformy Betri Reykjavik, bylo do začátku roku 2017 schváleno 420 návrhů.

Decide Madrid

Platforma Decide Madrid vznikla v roce 2015 na étosu obřích demonstrací hnutí 15-M a během pár let nasbírala 200 tisíc registrací obyvatel třímilionového Madridu. Výhodou této platformy je, že občané mají možnost participovat nejen online, ale i offline, ve specializovaných pobočkách, které jsou rozmístěné po celém městě.

Každý občan může v rámci Decide Madrid podávat návrhy zákonů. Ty jsou na platformě uchovány po 12 měsíců a pokud získají hlas alespoň od 1% občanů Madridu starších 16 let (což dává asi 27 tisíc hlasů), jsou umístěny na výsadní místo na stránce a lidé dostanou 45 dnů na to dále diskutovat a přehodnotit původní návrh před konečným hlasováním, přičemž do debat na platformě přispívají i radní. Pokud se návrh schválí, rada má měsíc na to vypracovat technické zprávy o realizovatelnosti návrhu, které následně publikuje na platformě Decide Madrid. Vláda Madridu slíbila, že bude implementován každý návrh, který dosáhne této fáze. Bohužel, do začátku roku 2017 bylo sice údajně podáno 13 tisíc návrhů, ale pouze dva tímto celým procesem prošly.

Decide Madrid provozuje také participativní rozpočtování s rozpočtem 60 milionů Euro. Participace zde rovněž není omezena pouze na online aktivity, ale je doplněna také debatami tváří v tvář na konkrétních místech. Decide Madrid také dává prostor pro iniciativy jako je hlasování o architektonických návrzích, komentování návrhů vytvořených městem či hlasování o tom, jaké otázky se položí politikům v rámci veřejné debaty.

Pro registraci na platformu stačí občanům pouze e-mail, ovšem hlasování umožní až zadání čísla občanského průkazu, data narození a PSČ. V rámci verifikačního procesu je ještě přidáno pohlaví. Díky těmto informacím jsou k dispozici relativně dobré demografické statistiky participujících uživatelů, z nichž je mimo jiné evidentní, že participující jsou rozprostřeni do všech věkových skupin.

Co se týká kvality příspěvků, tým Decide Madrid je s nimi údajně velmi spokojen. V diskuzích je pouze zřídkakdy vidět trolling a je patrná velká citlivost k vyloučeným skupinám a snaha zlepšit sociální soudržnost (příkladem může být navrhování zlepšení bydlení pro oběti domácího násilí).

Decide Madrid má velmi dobré PR, které se neomezuje jen na online prostředí. Reklamní kampaň v roce 2015 docílila toho, že ve špičce přibývalo průměrně 3250 příspěvků za den a v dalších měsících se počet stabilizoval zhruba na 500.

Jako dobrý krok se zdá také integrace všech forem participace na jedné platformě, která je navíc na slušné úrovni z hlediska designu a lidem se dobře používá. Dobrá použitelnost platformy může být pozitivní zprávou zejména pro ty, kteří se poohlíží po technologickém řešení svého vlastního participativního projektu, jelikož platforma Decide Madrid funguje na systému Consul, který je open-source.

Stinnou stránkou Decide Madrid je to, že si stále žádá velké množství financí a lidí pro svůj vývoj a správu. Problémem je také velké množství návrhů, ve kterých je těžké najít ty, které člověka zajímají, což vede k velkému množství duplikátů. Decide Madrid by také mohl mít větší dosah. Přestože 200 tisíc uživatelů je velké číslo, procentuálně vyjádřeno je to méně než 10% obyvatel. Zajímavé jsou v tomto kontextu statistiky výzkumu, ze kterého vyplynulo, že pouze u 11% dotazovaných nemůže participovat kvůli nedostupnosti internetu, u 27% je příčinou nedostatek času, u 11% lenost, 11% pokládá online participaci za bezvýznamnou a 16% dotazovaných jednoduše nemá zájem.

Madame la Maire, j’ai une idée aneb platforma Idée Paris

V roce 2014 nová starostka Paříže, Anne Hidalgo přišla s vizí města, které je více založeno na participaci, což dalo vzniknout projektu participativního rozpočtování. První ročník šlo pouze o hlasování pro projekty, které vybralo město, nyní jsou již úplně všechny návrhy vytvářeny Pařížany na platformě Idée Paris, vytvořené organizací Cap Collectif.

Během ledna a února se sbírají návrhy online (což je doprovázeno workshopy v jednotlivých lokalitách), přičemž má každý možnost veřejně je komentovat. Od března do května probíhá proces spolupráce, při kterém se propojují lidé online i osobně a rozvíjí či vylepšují návrhy. Přes léto jsou finální návrhy, které splňují minimální kritéria jako společenská prospěšnost, přijatelná cena a realizovatelnost, nasdíleny online pro veřejné hodnocení. V září mohou lidé pro projekty hlasovat, a to jak online, tak i klasicky. Úspěšné projekty jsou zahrnuty do prosincového rozpočtu a v lednu začíná vše znovu. Lidé mohou také sledovat průběh realizace projektů, a to jak aktualizacemi na online platformě, tak skrze infografiky a Google mapy ukazující, jak budou jednotlivá území vybranými projekty proměněna.

Pařížské participativní rozpočtování je údajně nejúspěšnějším projektem svého druhu na světě co do počtu participujících. Například v roce 2016 se sešlo 3158 návrhů a z finálního výběru 219 návrhů vybíralo 150 tisíc lidí.

Pařížská iniciativa není úspěšná jen díky tomu, že je vedena shora, ale také díky svému kombinování online a offline participace, jež se ukazuje jako zcela klíčové. V roce 2016 byla pouze méně než jedna třetina hlasů zaslána elektronickou formou. Mimo online prostředí funguje velká podpora občanské společnosti, pořádají se workshopy a různé akce na lokální úrovni.

To, s čím by se měla pařížská iniciativa ještě vypořádat, je zahrnutí a zapojení vyloučenějších komunit a lokalit. Chybí zde také výzkum, který by zjistil, nakolik má participativní rozpočtování pozitivní vliv na víru v demokracii a demokratické instituce.

Jak úspěšně navrhovat nástroje a procesy digitální demokracie

  • Prvním klíčem k úspěchu je nastavení takových procesů, které budou účastníky nějakým způsobem odměňovat, ohodnocovat a dávat jim určité pravomoce.
  • Ze zkušenosti průkopníků z praxe vyplývá, že je nejlepší, když diskuze a hlasování nestojí na základech nějakého hotového stanoviska vlády, ale vznikají od nuly.
  • Je nutné, aby účastníci jasně věděli, jak se s jejich příspěvky bude nakládat a pokud není jejich příspěvek zahrnut do finální verze návrhu, musí vědět, proč se tak stalo. Zkrátka, všechny procesy musí být absolutně transparentní, jinak lidé ztratí důvěru v participaci.
  • Teprve dle povahy problému je třeba volit formu participace. Jsou problémy, které vyžadují poměrně malé množství vědomostí, jsou problémy, které naopak vyžadují hlubokou expertní znalost. Někdy jsou názory na určité problémy zase založeny spíše na subjektivním pohledu a světonázoru atd. Nelze pravděpodobně najít nějaké jednoduché univerzální řešení pro participaci.
  • Je třeba nastavit a představit (například pomocí videa) jasná pravidla procesů, a to včetně legislativního procesu vlády, jelikož ne každý je s ním obeznámen. Dále je třeba vyjasnit, kolik času a jaké schopnosti jsou pro participaci potřeba. To, co po lidech žádáme, by mělo odpovídat jejich schopnostem a zkušenostem. Pokud tomu tak není, je třeba vytvořit prostředí a srozumitelné materiály, ze kterých se účastníci mohou rychle učit. V opačném případě hrozí to, že kvalita příspěvků nebude dobrá.
  • Základem úspěšné participace je facilitace a moderování. Facilitátoři mohou veřejně sumarizovat proběhlé diskuze, což zpřehledňuje proces a podporuje transparentnost procesu. Facilitátoři mohou také odpovídat účastníkům na jejich otázky o zákonech apod. a mohou dohlížet na kvalitu konverzace. Nemůže zde však jít o nějaké jednoduché mazání příspěvků, které vždy vyvolává kontroverze. Například na platformě Parlement et Citoyens je pro nevhodné komentáře, které uživatelé nahlašují, vyhrazeno místo v „koši“ diskuze. Nevhodné příspěvky tak nejsou přímo smazány a moderování tím je tedy transparentnější.
  • Dobré PR a marketing jsou naprosto stěžejní. Většinou je třeba kombinovat jak online, tak offline reklamu.
  • Důležitá je podpora těch, kteří jsou u moci (nejlépe napříč politickými stranami), pokud tomu tak je, je pravděpodobnější, že příspěvky lidí budou brány vážně. Nemusí to být všichni, stačí menší množství nadšených zákonodárců, kteří jsou ochotni se aktivně zapojit.
  • Není dobré podcenit otázku financování, velikosti a zkušenosti týmu. Nejvíce financí spolkne především propagace a technologie, ale jsou zde i další výdeje, jako například posouzení rizik, pojištění atd. Je třeba počítat s tím, že procesy na platformě vezmou obrovské množství času lidí.
  • Je důležité, aby bylo jednoduché do procesu vstoupit. Efektivní a vyzkoušenou strategií je nejprve uživatelům dát pouze malé úkoly, do kterých nemusí investovat velké množství času, ani úsilí. Například může jít o hlasování o tom, jaký návrh je nejlepší palcem nahoru a dolů, případně o hodnocení výroků ostatních pomocí tlačítek „souhlas“, „nesouhlas“ a „vynechat“ (což se osvědčilo u vTaiwanu).
  • Lidé musí vidět příspěvky ostatních, a to jak proto, aby lépe pochopili, jak mohou sami přispět, tak proto, aby viděli, co už bylo řečeno a jaké rozdílné názory jsou v diskuzi již zastoupeny.

Dosavadní dopad digitální demokracie

Případové studie ukázaly, že účastníci procesů digitální demokracie reprezentují demografickou strukturu společnosti pouze v některých případech. Většinou se do projektů zapojují mladí bílí muži s dobrým vzděláním a předchozí zkušeností s politikou či politickou angažovaností. Zda jde pouze problém pilotních projektů, ukáže teprve čas. Co se týká zlepšení kvality rozhodovacích procesů, je možné dle Nesty hovořit minimálně o pozitivním dopadu z hlediska zvýšení množství pohledů na konkrétní problematiku. Kupříkladu islandská platforma Betri Reykjavik pomohla zvýšit rozmanitost investicí ve veřejném prostoru. Pro posouzení toho, zda mají experimenty v digitální demokracii pozitivní vliv na kvalitu politických rozhodnutí, je ale zatím dle Nesty málo dat. O čem není dle Nesty pochyb, je to, že využívání nástrojů digitální demokracie zvyšuje míru legitimity demokratických institucí a procesů. Míra legitimity má ovšem dvě stránky. Může jít o legitimitu ve smyslu míry reflektování vůle lidu v rámci politických rozhodnutí, ale také o míru úspěšnosti vytvářet rozhodnutí, která vedou ke zlepšení životní úrovně obyvatelstva. V prvním ohledu je úspěšnost jasná, v tom druhém dle Nesty hraje roli vhodnost tématu pro zapojení širší skupiny lidí, jelikož některá rozhodnutí samozřejmě potřebují spíše vysokou technickou či vědeckou odbornost. Nesta tuto otázku shrnuje tak, že přestože tu bylo na toto téma zatím poměrně málo průzkumů, většina účastníků konstatuje relativní spokojenost s výsledky, a to i v případě, že padlo rozhodnutí, které si původně nepřáli. Na oslavy digitální demokracie je však dle Nesty ještě čas, protože žádná z iniciativ zatím nepřinesla nějaké význačnější výsledky. Nesta je také velmi skeptická ohledně populárního tvrzení, že se díky technologiím vše zlevní a zefektivní. Zatím totiž vše nasvědčuje tomu, že je tomu spíše naopak.

Budoucnost digitální demokracie

Úskalím při zavádění digitální demokracie je pochopitelně fenomén digitální propasti, která je stále ještě větší, než si možná mnoho lidí připouští. Tak například v roce 2016 bylo údajně jenom ve Velké Británii přes pět milionů dospělých (což se rovná 10,2% dospělé populace), kteří v životě nevyužili internet. Nesta vidí v tomto ohledu dvě možná řešení. Za prvé je možné omezit témata, které se řeší v rámci digitální demokracie na ty, pro které je problém digitální propasti méně relevantní, jelikož zainteresované osoby v problému jsou víceméně všichni online (což udělal například vTaiwan při řešení problematiky Uberu). Druhá možnost je vytvářet paralelně offline participaci a její obsah digitalizovat.

Důležitým prostředkem k rozvoji digitální demokracie je výzkum motivace k participaci, jenž dosud v dostatečném měřítku chybí. Dle výzkumníků Nestly lze ale využít poznatky ze studií věnujících se jiné formě participace, jako je politika, sociální hnutí či etické spotřebitelství. Tyto výzkumy hovoří například o osobním zájmu, touze dělat nějaké změny, životních zkušenostech, rodinném zázemí, či touze vytvářet vztahy a nové přátele. Zároveň lze využít studie zkoumající motivace participace na projektech open-source softwaru. Zde hraje roli například zlepšování reputace, rozvíjení schopností, očekávání návratnosti investice a dosahování hmatatelných výsledků, či osobní potřeba daného softwaru. Osobně bych k tomu doplnil, že se mi v tomto ohledu zdají použitelné také výzkumy motivace Wikipedie.

Další věcí, která bude dle Nesty potřeba, je širší podpora digitální demokracie vládami, a to jak po stránce finanční, tak praktické, což musí jít ruku v ruce s citelnou změnou myšlení zastupitelů. Úspěšné inovace by měly být zakomponovány do legislativního procesu.

Kde mají současné iniciativy dle Nesty limity, je zpracování textu (text-mining). Experimentální platformy zatím údajně neprokázaly příliš vysokou úspěšnost v automatické kategorizaci dat a zpracování smyslu v rámci přirozeného jazyka. Nakolik je mi známo, v tomto je dosud nejdále systém pol.is, o kterém jsem psal v souvislosti s iniciativou vTaiwan a metajazyk IEML filosofa Pierra Lévyho, který dle všeho zanedlouho úspěšně dokáže automaticky vytvářet sémantické vztahy mezi daty na internetu.

Zajímavou příležitost vidí Nesta také ve využívání virtuální reality, jež má potenciál zvýšit kvalitu dialogu na dálku a vytvořit mezi účastníky větší míru empatie. Nakonec, toho jsou si vědomi již lidé z vTaiwanu, kteří s tímto formátem již nějakou dobu pracují.

Využitelnost blockchain technologie (hovořil jsem o ní v tomto příspěvku) vidí Nesta dvojznačně. Na jednu stranu může pomoci zlepšit bezpečnost a transparentnost elektronických hlasovacích systémů, na druhou stranu není jasné, jak je možné v rámci blockchainu zajistit anonymitu hlasů. Osobně s blockchainem nemám zkušenost, ale mám podezření, že tady se Nesta mýlí, protože anonymita v tomto systému údajně dosažitelná je (viz například tento článek).

Nesta by ráda v budoucnosti viděla větší úsilí směřované k procesu implementace a realizace návrhů, které byly věcí veřejné volby. Například v případě participativního rozpočtu tomu není tak, že vše končí rozhodnutím, do čeho se zainvestuje, ale je třeba sledovat a vyhodnocovat také realizaci vybraných investic.

V rámci závěrečného bilancování výzkumníci Nesty hovoří o nedostatečném sdílení zkušeností mezi jednotlivými aktéry rodící se digitální demokracie. Tato poznámka mi připomněla dnes již skomírající wiki projekt amerického programátora Eda Pastora MetaGovernment. Cílem jeho wiki stránky bylo totiž právě vytváření globální komunity lidí, kteří se o témata spojená s digitální demokracií zajímají. Zajímavým faktem je, že Pastor měl v roce 2008 přednášku na úplně první pražské konferenci WebExpo, což pro mě – a zřejmě i pro většinu přítomných – bylo úplně první setkání s podobnými myšlenkami. Když si vzpomenu, jak moc mi tehdy přišly jeho vize digitální demokracie utopické a srovnám si to s dnešním stavem věcí, naplňuje mě to optimismem. Stejně jako Nesta totiž nepokládám participativní politiku za náhradu současného politického systému, ale vidím ji spíše jako běžně využívanou sadu nástrojů, které mu pomáhají a zlepšují jeho výsledky. A to se bez sebemenší pochybnosti již pomalu začíná stávat realitou.

Zaujal Vás tento článek? Sdílejte ho s ostatními!